OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už to zde bylo v posledních letech mnohokrát. Thrashmetalová kapela staré školy, která sice v dávných osmdesátých letech patřila na Starém kontinentě k průkopníkům vysokorychlostního žánru, ovšem na rozdíl od těch usilovnějších své snažení vzdala po dvou albech, se právě dnes, po čtvrtstoletí absolutního a naprostého mlčení, vrací na scénu. Němečtí EXUMER byli v době boomu agresivní a rychlé metalové platformy teprve výrostci, přesto si získali určitý respekt a to zejména díky svému kultovnímu debutu „Possessed By Fire“ z roku 1986.
Po solidním úspěchu jejich debutové desky (tu mimochodem produkoval věhlasný Harris Johns) se EXUMER zařadili hned po bok tehdejší nové vlny německých kapel, produkujících podobný druh thrashového vyrválu. I když je pravda, že o něco více pokukovali po zámoří, a tudíž vzory kapel typu METALLICA, EXODUS a SLAYER byly u nich tenkrát jasněji rozpoznatelné. Tvrdostí se však s přehledem mohli měřit s kýmkoliv z jejich domoviny. Tlak prvního úspěchu nicméně kapela nevydržela, rozhádala se a záhy došlo k zásadním personálním obměnám, které ji osudově poznamenaly. O rok později sice vyšlo ještě druhé album „Rising From The Sea“, ale to již sílu debutu postrádalo. Ostatně EXUMER, jak jistě dobře víme, nakonec nepřežili ani památná osmdesátá léta.
V současnosti jsou již opět pospolu, včetně původního zpěváka Mem V. Steina, který ještě coby teenager tenkrát odeřval jejich zmiňovanou první desku. Nejsem v tomto subžánru příliš vysazen na ryze retromilská díla, která působí jakoby byla vytvořena v době dávno uplynulé, ale musím uznat, že novinka těchto Němců má solidní grády a vcelku dává. Žádné umělecké kejkle, natož pak postupy upomínající na něja ké trendy a stylizační vymoženosti současné dobyzde opravdu nehledejte. Vše se točí kolem jasně daných thrashmetalových mantinelů, tak jak byly stanoveny v polovině osmdesátých let. To však nic nemění na faktu, že je album napráskáno s pořádnou chutí a v kvalitních zvukových podmínkách (W. Sorychta).
Na kapele je po tak dlouhé době opět znatelný zápal pro věc, byť již nejde o žádné rozpustilé mladíky, ale o potetované a notně podmračené pány ve středních letech, mající výzor chlápků právě propuštěných z vazby. Nejlepší věci nové sady, jako třeba hned titulní song „Fire And Damnation“, umístěný v úvodu, nebo čtvrtá „A New Morality“, rozhodně upoutají. Někde nabušeným riffingem, jinde zas výraznou refrénovou linkou, každopádně nudí podstatně méně, než tomu bylo před časem u poslední desky krajanů ASSASSIN. Kapela tedy odvedla dobrou práci, byť jejich hudba zhola nic nového nepřinesla.
Jsem rád, že když už se EXUMER po letech rozhodli pokračovat, že alespoň počkali na chvíli, kdy si budou s kvalitou comebackového materiálu naprosto jistí, pročež máme v podobě tohoto díla co do činění s nabušenou a kvalitně ozvučenou thrashovou vánicí té nejstarší možné školy, kde není nouze o strhující riffing, blesková sóla a celkový zápal pro věc. Jsem si však rozhodně jistý, že pokud by tohle album vyšlo před čtvrtstoletím, dal bych mu vyšší hodnocení. Je zde zkrátka všechno hráno stylem dávno slyšených postupů, z čehož vyplývá, že EXUMER rozhodně nejsou kapelou tykající si s originalitou. Jeden příklad za všechny budiž nalezen ve skladbě „Fallen Saint“, která obsahuje kytarový motiv absolutně shodný s tím ze skladby „Black Magic“ od SLAYER.
Comeback po 25 letech, sice kvalitně zahraný, ale bez sebemenší známky posunu v čase.
6 / 10
Mem V. Stein
- zpěv
Ray Mensch
- kytara
H. K.
- kytara
T. Schiavo
- baskytara
Matthias Kassner
- bicí
1. Fire And Damnation
2. Vermin Of Tthe Sky
3. The Weekest Limb
4. New Morality
5. Waking The Fire
6. Fallen Saint
7. Crushing Point
8. Devil Chaser
9. I Dare You
10. Tribal Furies
Fire And Damnation (2012)
Rising From The Sea (1987)
Possessed By Fire (1986)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 33:52
Produkce: Waldemar Sorychta
Studio: Studio Dortmund
Celkom pohoda ale prva liga to nieje!!!!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.